Živá cesta

 Živá cesta aneb putování od Duše k Duši

                         Co se Vám vybaví, když se řekne živá cesta.........

Co dodat ...

Pozoruji ... svým tempem hyperaktivní ženy.
POZOROVÁNÍ je naše domácí medicína. Někdy pozoruji některé ze svých dětí pár dní a ono se uzdraví...
Někdy nestíhám pozorovat a trvá mi několik dní, než si to uvědomím.
Pozoruji lidi, děti a sebe - své vnitřní procesy, pocity a myšlenky, výrazy tváří...a něco nového ve mně vzniká ...

Pohybuji se ... někdy se nechce :-)
Ale tančím, tleskám, zpívám - hlavně v práci s dětmi a jejich rodiči, a chodím,  teď taky jezdím na kole
(až teď , před padesátkou, vlastním kolo, jezdím na kole po Řevnicích na nádraží, nosím stále baŤoh
s nástroji a kartami na výklad, otužuje mne to. Vrátila jsem se ke sprchování studenou vodou po ránu a kloktání olejem a vyrážím, ráno akce hyperaktivní ženy bez mejkapu, zato s velkými naušnicemi, co vychovává a sytí 4 děti...takhle to stíhám, být sama (se) sebou...jde to, žiju a skoro NEJSEM ve stresu..Pohyb mi hodně pomáhá, jsem za něj vděčná, jsem také díky pohybu zdravá...no večer už jsem hodně statická, a to také patří k přirozené cestě, milí lídé - pracovat a pak zase odpočívat a pak zase pracovat - vychovejme naše děti k dobré práci, kterou dělají s radostí a tím motivací
(statistiky ukazují na výrazný nárůst efektivity výkonu při radosti z práce)
A DOBRÁ PRÁCE ŠLECHTÍ ČLOVĚKA - Vychovejme děti ke 4 dnům dobré práce a 3 dnů volna k dobrému životu !!!!!!!!!!!!!!!
"Výchova je příprava na život!"
A co to znamená dobrá práce? Zamysleme se teď každý sám...protože pro každého z nás 
 znamená něco jiného.
Když zůstaneme u pojmu dobré ve smyslu etické, tak je zde i nadále velká paleta. Dalo by se říct, že je to aktivita, která zrcadlí plusový pól všech (negativních) činností, jako je třeba krádež, nebo vražda, nebo zaujetí mučením broučků, pedofilie, cokoliv vás napadne. Na druhém konci vraha je vynikající chirurg..
Jen si představte ten proces :-)(-: 
Záleží na záměru - proč to dělám a nedělám...

Vše se pohybuje z bodu 1 do bodu 2 a my se pohybujeme s tím, 
ať chceme nebo ne...je to přirozený řád - POHYB :-)
K tomu trochu alternativně-profesionálních poznatků... přeskočím "břišní mozek, určitě se někam proklikáte, když budete chtít.
Nicméně v mezibuněčných prostorách břicha se usazuje nezpracovaná emocionální energie
v polohustých energetických chuchvalcích. Je možné je rozpouštět různými technikami, ale také pohybem.
Proto se cítíme lépe - po pohybu :-)

Představuji si ... třeba ve chvílích, kdy se mi nechce ven - z postele
                                                                                     - z nálady
                                                                                     - z okamžiku ...

Už tolikrát se mi-nám nechtělo ... tak jsem zkrotila své pocity viny, protože i
 LENOST MÁ SVŮJ SMYSL ...
Má Duše potřebuje NA NĚCO ČAS ...
...Přehoupnu se přes pocity viny, uvědomím si, že až teprve TEĎ jsem schopna si uvědomit, že - MOHU odpočívat. Ztrávila jsem několik hodin válením v posteli s pocity viny..a teď si dovoluji odpočívat
a najednou ZAČNU TVOŘIT z toho, co je teďve mně ... Začnu si představovat, co jsem to vlastně chtěla? ZAČNU SI TO PŘEDSTAVOVAT - A TO MNE ZVEDNE Z POSTELE!

Začnu si představovat - tvořit - když si dovolím mít čas jen tak - bez pocitů viny nebo méněcennosti - zvedne mne to a ukáže mi, co dělat jako první. Stane se to samo, když si představuji, když mám záměr ...
"Myslíme tak daleko, jak si dokážeme představit..."
Občas putuji v představě do své léčivé jeskyně pod vodopádem...
Někdy si se ženami v kruhu představujeme své vnitřní krajiny...
Postupně se učíme používat ten skvostný magický nástroj, svou představivost...

Nejraději si představuji ZÁMĚR. Co Vás napadne, co si představíte, 
co si dokážete představit, když si řeknete :
"Jaký je můj záměr?"
"Jaký je asi Záměr mé Duše? Jak to poznám? Po čem opravdu z hloubi Duše toužím? Jak to vypadá? Jak vím, že tohle je má Touha? Jak to poznám?"
Nacítím se...



Naciťuji se na radost živé a krásné Krajiny v mém životě a uvědomuji si, jak dříve nevědomě a nyní stále vědoměji vyhledávám tato místa ( znáte Vy lidé ve městech ), kde je kousek přírody a svěže a mé smysly se mohou otvírat a nasávat blízkost stromů a zeleně a má Duše spočívat ... Regenerujeme zde. Nyní to vím zcela jistě.





Kdo znáte park u Karlínského kostela, víte, jak velký park to je. Ostatním musí stačit můj pocit.
Bydlela jsem v Karlíně a pracuji zde v Acentru a o pauzách se chodím projít, někdy do parku. Teď park zavřeli a z Karlína je úplně jiná čtvrt. Najednou si tu nedám kafe a pádím rovnou domů - do Řevnic. Došlo mi proč - nedá se jít pod stromy, nechce se mi tu být ... Ten park dělá tuto část Karlína příjemnou, pohodovou ... pocit, že zde mohu relaxovat ..

Toto léto mi plně došlo, asi jsem se o malý kousek zvědoměla :-) že ano, je nám hezky v Přírodě, ale zapoměli jsme, my civilizovaní lidé, že potřebujeme Matku Přírodu, ne k regeneraci, ale k léčení a učení a regeneraci. Nemůžeme bez ní být!
Jen si představte (jen na malou chvíli), že by ve městě nebyl park! Nevydrželi bychom tam!
A tam, kde si to neuvědomují, je hodně psychicky (a fyzicky) nemocných bytostí :-(

Jsme na přírodě - moderně řečeno - fyzicky a psychicky závislí :-)

V přírodě je také uložen základní etický zákon dobra - přirozeného sociálního cítění  a harmonie - účelnosti všech částí Celku. To všechno můžeme vnímat, když se nacítíme...

Znáte to, stojíte pod rozkvetlým stromem a něco důležitého řešíte po telefonu - vůbec v tu chvíli nedokážeme cítit vůni rozkvetlého stromu a slyšet bzukot včel, vidět barvy květů a jejich opylené pestíky a tyčinky - nebo dokážeme - vnímat?

Matka Příroda je velkou učitelkou . Stačí ji pár dní pozorovat, pohybovat se v ní a začne nás učit. Co? Běžte za ní a zeptejte se jí..
Součástí Přírody a bytostí v ní jsme také MY LIDÉ - homo 2x sapiens. 
A tak tedy, když se sejdeme v Kruhu lidí, 
kteří jednají s lidským porozuměním 
(ve jménu vyšších principů  a přirozeného-smysluplného BYTÍ), 
pak se léčíme, učíme a regenerujeme navzájem - jako Příroda sama. Jsme její součástí..

Já jsem Kruh a léčím Tebe
Ty jsi Kruh a léčíš Mne
Spojme se v Celek jeden
Spojme nás v celek Jeden

Naciťuji se na lidi, ladím své vnímání, protože tady si nejvíce uvědomuji, ať vědomě či nevědomě, že potřebuji lidskou společnost, protože jsem člověk, potřebuji lidské příběhy a jejich zrcadlení, lidské úsměvy a doteky, lidské pohledy z očí do očí, lidskou Pravdu, abych si uvědomila tu svou. Abych mohla být Člověk ... 

A naciťuji se na sebe, protože jsem stejně důležitá jako ostatní, naciťuji se na sebe a mělo by mi být hezky - s Přírodou, s lidmi, sama se sebou, se svým Životem...a je? Je mi hezky? Je Vám hezky se sebou? Můžete být sami sebou?