Cesty vlakem

Jezdím sem a tam Řevnice - Praha, dojíždíme každý den - děti a já - a mám spoustu času na přemýšlení. Čas vzniknul, až když už jsem se nechtěla štvát pocitama nedostatku času. 
Rozhodla jsem se, že tyto situace začnu vnímat jinak ... Zvenčí se nezměnilo nic, ale uvnitř jsem udělala jeden z mílových kroků v mém prožívání každodennosti. 
Teď je vlak nebo tramvaj mou studovnou a kancelàří, a když je zpoždëní a jedu pozdě do práce, beru to jako dárek - nečekaný čas navíc :-)
"Není důležité, KDY budu tam, ale KDO  jsem teď :-)"

Komentáře

Okomentovat

Těším se na Vaše sdílení vnitřních dialogů a vhledů :-)

Populární příspěvky z tohoto blogu

Skrytá identita

Tak jsem tu. Sedím v baru, jako občas sedávám, posedím a jdu. Trochu piju - většinou kávu, trochu kouřím, většinou tabák, stačí mi hodina v této atmosféře a jdu. Chodím za svým stínem na návštěvu .  Taky máte nějaký stín, který Vás pronásledoval - nebo snad stále pronásleduje? Nějaká nedokonalost. Něco, z čeho míváte pocity viny nebo trvalé obavy bez konkrétních důvodů . Už si to ani neuvědomujete...   Skrytá aplikace ... Představuju si (znalá již z chytrých telefonů) jak mi tam běží  - odvrhnutá nicka z kojeňáku - ty jo, to zní, to už je dávno. Máma se bila do břicha, když mně čekala ... PODPRAHOVÁ APLIKACE nicky, která odebírá energii a tvoří, stále vysílá a přijímá. Je tam.  I když už jsem dávno někde jinde :-) a nikdy jsem o sobě takhle nesmýšlela, jednou v rodinné krizi jsem najednou uslyšela tu myšlenku pod myšlenkou... nikdo ti nepomůže, jsi sama - překvapilo mne to, ani jsem o tom nevěděla, normálně takhle nepřemýšlím, jsem pozitivní :-)..ale byla jsem v ouzkých, do
Další informace

Rozporuplnost ...

Určitě taky znáte pocit rozporuplnosti ... někdy je to k zbláznění , jak je člověk rozporuplný. Často se cítím smysluplná :-) , ale někdy úplně ztracená svou prázdnotou , tím nic v tom kousku kdesi ve mně, které jsem ještě schopna si uvědomit, ale jinak nic ...  pravděpodobně v tu chvíli vnímám své slabosti , a jejich nejzašší mez, neschopnost, která třímá na dně... Ale - v těch světlých chvílích cítím, že jsem užitečná, přijímaná a k něčemu, mám tu svůj jasný smysl v okolním soukolí, těší mne má aktivita, rozumím sama sobě, jsem se sebou ... Ano, to je ono, když je nám mizerně, jsme v propadlišti stínů - tam, kde nám slábnou kolena a psychika se zmítá - nejsme se sebou, nejsme tam a pak je nám ouvej... Udělat v tu chvíli sama sobě soucitnou náruč , často nepotřebujeme víc, než 5 min lásky a Život zase svítí! ... Udělat sama sobě soucitnou náruč, být TAM se sebou ... dnes jsem si lehla do trávy čelem k poli a stromům a foukal vítr , za zády ulici a chodník naproti .
Další informace