Štítky

cesta (3) pocity (2) Duše (1) dárek (1) děti (1) horko (1) hyperaktivní (1) identita (1) komáři (1) láska (1) nespavost (1) nitro (1) noc (1) podprahový (1) prostor (1) rod (1) sebevývoj (1) spánek (1) stín (1) svět (1) trauma (1) vlak (1) vývoj (1) zahrada (1) Čas (1) žena (1) život (1)

pondělí 7. září 2015

Skrytá identita

Tak jsem tu. Sedím v baru, jako občas sedávám, posedím a jdu. Trochu piju - většinou kávu, trochu kouřím, většinou tabák, stačí mi hodina v této atmosféře a jdu.
Chodím za svým stínem na návštěvu.
 Taky máte nějaký stín, který Vás pronásledoval - nebo snad stále pronásleduje?

Nějaká nedokonalost. Něco, z čeho míváte pocity viny nebo trvalé obavy bez konkrétních důvodů. Už si to ani neuvědomujete...

 Skrytá aplikace ... Představuju si (znalá již z chytrých telefonů) jak mi tam běží 
- odvrhnutá nicka z kojeňáku - ty jo, to zní, to už je dávno. Máma se bila do břicha, když mně čekala ... PODPRAHOVÁ APLIKACE nicky, která odebírá energii a tvoří, stále vysílá a přijímá. Je tam. 

I když už jsem dávno někde jinde :-) a nikdy jsem o sobě takhle nesmýšlela, jednou v rodinné krizi jsem najednou uslyšela tu myšlenku pod myšlenkou... nikdo ti nepomůže, jsi sama - překvapilo mne to, ani jsem o tom nevěděla, normálně takhle nepřemýšlím, jsem pozitivní :-)..ale byla jsem v ouzkých, dostala jsem se víc do sebe a tam jsem objevila tenhle podprahový program...Tím jsem pochopila další souvislosti na mé Cestě Životem .


... a proto se bojím bezdomovců a kupuju si Nový prostor
... proto si přitahuji muže, kteří mne posléze začnou ponižovat a popírat mou existenci nebo hodnotu
... a provázející nedostatek...

... a přesto, protože je to JEN  aplikace, to nejsem jÁ ...
... protože i přesto mohu být LASKAVÁ a dál se vyvíjet
... SVÉ peníze si vydělávám krásnou, smysluplnou prací
... jsem zdravou maminkou 4 zdravých dětí
...bydlíme v domečku se zahradou.

A stále hledám různým způsobem, jak vypnout, vyčistit tuto aplikaci ... 
Možná se mi to nikdy úplně nepodaří, protože to patří ke mně. Je to výživné bahno, z kterého vyrůstají mé kořeny a pokračování Rodu. Jinak bych nebyla taková, jaká jsem. Vážím si sebe i se svou skrytou identitou, výživným bahnem pro můj růst. Mohu se milovat i zraněná a ponížená, jen je delší cesta k rovnováze pocitů. 
Nikdy nevzdávejme Cestu k hezkému pocitu Sama se Sebou, s ostatními a se Světem. Možná to ze začátku necítíme, ale nevzdávejme to, pojďme za hezkým pocitem ze Světa, pojďme každý svou Cestou, ale pojďme, nekrčme rameny, není normální to, JAK NA TOM SVĚT JE. 
Svět má právo mít se hezky a my, zranění, jsme znecitlivělí a necítíme, že tento Svět není v pořádku. Není lidský. Není pro lidi, není pro nás. Nebo jen trošku. 

Alespoň to tak vypadá.


Protože Svět je ve Skutečnosti nádherný :-)
Ale o tom zase příště :-)




A co Vy a Vaše skryté identity?

pátek 4. září 2015

Rozporuplnost ...

Určitě taky znáte pocit rozporuplnosti ... někdy je to k zbláznění , jak je člověk rozporuplný.
Často se cítím smysluplná :-),
ale někdy úplně ztracená svou prázdnotou, tím nic v tom kousku kdesi ve mně, které jsem ještě schopna si uvědomit, ale jinak nic ...
 pravděpodobně v tu chvíli vnímám své slabosti, a jejich nejzašší mez, neschopnost, která třímá na dně...

Ale - v těch světlých chvílích cítím, že jsem užitečná, přijímaná a k něčemu, mám tu svůj jasný smysl
v okolním soukolí, těší mne má aktivita, rozumím sama sobě, jsem se sebou ...
Ano, to je ono, když je nám mizerně, jsme v propadlišti stínů - tam, kde nám slábnou kolena a psychika se zmítá - nejsme se sebou, nejsme tam a pak je nám ouvej...
Udělat v tu chvíli sama sobě soucitnou náruč, často nepotřebujeme víc, než 5 min lásky
a Život zase svítí! ...
Udělat sama sobě soucitnou náruč, být TAM se sebou ... dnes jsem si lehla do trávy čelem k poli
a stromům a foukal vítr, za zády ulici a chodník naproti ... moc jsem to potřebovala, řekli jsme si ošklivé věci z hloubky a mně nebylo dobře, tak jsem bezmyšlenkovitě vzala psa a šla ven ... a tam jsem jen ležela a byla, na chvíli zády ke všemu, jen tak byla nosem v trávě pod stromem bez ničeho ...
a pak už jsem zase byla SE SEBOU a bylo mi hezky a sluníčko svítilo, větřík pofukoval, okolo pobíhala krásná vlčice Meda a VŠECHNO BYLO V MÍRU ...děkuji, že jsme tak stvořeni, v takové kráse a stálepřítomném Léčení !!! :-)

pondělí 31. srpna 2015

Nejde spát

Podle kalendáře končí horké léto 2015. Bylo hodně vos a teď je hodně komárů. Nejde spát. Co děláte, když nemůžete spát?

Co jste kdy dělali, když jste nemohli spát?
U mně se to různě vyvíjelo. Pamatuju si, kdysi dávno, jsem nadávala. Zlostně jsem se obracela ze strany na stranu ...

Taky jsem chodila kouřit. To vůbec nepomáhá!!!

Taky jsem zkoušela meditovat a dodnes zkouším vizualizovat. Ze začátku mně to baví, pak už taky tolik ne, zvlášť když začíná svítat, jako třeba včera ráno ... ti komáři!!

Ale , co mi pomáhá, ne usnout - protože meduňkový čaj takhle rychle nezabírá, ale co mi pomáhá se později ráno probudit s příjemnou náladou po pár hodinách spánku, je přijmout situaci. "Dnes v noci je to prostě jinak "... a tak to pozoruji a to mne naladí na pohupující se skořápku, jsem někde mezi, nespím, nebdím, jsem, a až bude potřeba, tak se úplně probudím ...

Občas plácnu komára, ale mé tělo odpočívá, není napnuté zlobou a nervozitou z nevyspání, odevzdala jsem to. A pak nějak usnu a probudím se s dobrou náladou a až večer s větší únavou přijde vzpomínka na probdělou noc. 

Příčinou může být cokoliv - malé dítě, zdravotní potíže, starosti ... znám to. Nechte to být, jenom buďte, přijměte to a ve volné chvíli si představujte něco příjemného, na co normálně nemáte čas .... třeba nový den :-) 

Půjdu zkusit spát. Ach ti komáři. Ach to horko. Přeji krásný den :-) 

středa 10. června 2015

Cesty vlakem

Jezdím sem a tam Řevnice - Praha, dojíždíme každý den - děti a já - a mám spoustu času na přemýšlení. Čas vzniknul, až když už jsem se nechtěla štvát pocitama nedostatku času
Rozhodla jsem se, že tyto situace začnu vnímat jinak ... Zvenčí se nezměnilo nic, ale uvnitř jsem udělala jeden z mílových kroků v mém prožívání každodennosti. 
Teď je vlak nebo tramvaj mou studovnou a kancelàří, a když je zpoždëní a jedu pozdě do práce, beru to jako dárek - nečekaný čas navíc :-)
"Není důležité, KDY budu tam, ale KDO  jsem teď :-)"

neděle 17. května 2015

Živá cesta



 Živá cesta aneb putování od Duše k Duši




                         Co se Vám vybaví, když se řekne živá cesta.........
Co dodat ...




Pozoruji ... svým tempem hyperaktivní ženy.
POZOROVÁNÍ je naše domácí medicína. Někdy pozoruji některé ze svých dětí pár dní a ono se uzdraví...
Někdy nestíhám pozorovat a trvá mi několik dní, než si to uvědomím.
Pozoruji lidi, děti a sebe - své vnitřní procesy, pocity a myšlenky, výrazy tváří...a něco nového ve mně vzniká ...

Pohybuji se ... někdy se nechce :-)
Ale tančím, tleskám, zpívám - hlavně v práci s dětmi a jejich rodiči, a chodím,  teď taky jezdím na kole
(až teď , před padesátkou, vlastním kolo, jezdím na kole po Řevnicích na nádraží, nosím stále baŤoh
s nástroji a kartami na výklad, otužuje mne to. Vrátila jsem se ke sprchování studenou vodou po ránu a kloktání olejem a vyrážím, ráno akce hyperaktivní ženy bez mejkapu, zato s velkými naušnicemi, co vychovává a sytí 4 děti...takhle to stíhám, být sama (se) sebou...jde to, žiju a skoro NEJSEM ve stresu..Pohyb mi hodně pomáhá, jsem za něj vděčná, jsem také díky pohybu zdravá...no večer už jsem hodně statická, a to také patří k přirozené cestě, milí lídé - pracovat a pak zase odpočívat a pak zase pracovat - vychovejme naše děti k dobré práci, kterou dělají s radostí a tím motivací
(statistiky ukazují na výrazný nárůst efektivity výkonu při radosti z práce)
A DOBRÁ PRÁCE ŠLECHTÍ ČLOVĚKA - Vychovejme děti ke 4 dnům dobré práce a 3 dnů volna k dobrému životu !!!!!!!!!!!!!!!
"Výchova je příprava na život!"
A co to znamená dobrá práce? Zamysleme se teď každý sám...protože pro každého z nás 
 znamená něco jiného.
Když zůstaneme u pojmu dobré ve smyslu etické, tak je zde i nadále velká paleta. Dalo by se říct, že je to aktivita, která zrcadlí plusový pól všech (negativních) činností, jako je třeba krádež, nebo vražda, nebo zaujetí mučením broučků, pedofilie, cokoliv vás napadne. Na druhém konci vraha je vynikající chirurg..
Jen si představte ten proces :-)(-: 
Záleží na záměru - proč to dělám a nedělám...

Vše se pohybuje z bodu 1 do bodu 2 a my se pohybujeme s tím, 
ať chceme nebo ne...je to přirozený řád - POHYB :-)
K tomu trochu alternativně-profesionálních poznatků... přeskočím "břišní mozek, určitě se někam proklikáte, když budete chtít.
Nicméně v mezibuněčných prostorách břicha se usazuje nezpracovaná emocionální energie
v polohustých energetických chuchvalcích. Je možné je rozpouštět různými technikami, ale také pohybem.
Proto se cítíme lépe - po pohybu :-)

Představuji si ... třeba ve chvílích, kdy se mi nechce ven - z postele
                                                                                     - z nálady
                                                                                     - z okamžiku ...

Už tolikrát se mi-nám nechtělo ... tak jsem zkrotila své pocity viny, protože i
 LENOST MÁ SVŮJ SMYSL ...
Má Duše potřebuje NA NĚCO ČAS ...
...Přehoupnu se přes pocity viny, uvědomím si, že až teprve TEĎ jsem schopna si uvědomit, že - MOHU odpočívat. Ztrávila jsem několik hodin válením v posteli s pocity viny..a teď si dovoluji odpočívat
a najednou ZAČNU TVOŘIT z toho, co je teďve mně ... Začnu si představovat, co jsem to vlastně chtěla? ZAČNU SI TO PŘEDSTAVOVAT - A TO MNE ZVEDNE Z POSTELE!

Začnu si představovat - tvořit - když si dovolím mít čas jen tak - bez pocitů viny nebo méněcennosti - zvedne mne to a ukáže mi, co dělat jako první. Stane se to samo, když si představuji, když mám záměr ...
"Myslíme tak daleko, jak si dokážeme představit..."
Občas putuji v představě do své léčivé jeskyně pod vodopádem...
Někdy si se ženami v kruhu představujeme své vnitřní krajiny...
Postupně se učíme používat ten skvostný magický nástroj, svou představivost...

Nejraději si představuji ZÁMĚR. Co Vás napadne, co si představíte, 
co si dokážete představit, když si řeknete :
"Jaký je můj záměr?"
"Jaký je asi Záměr mé Duše? Jak to poznám? Po čem opravdu z hloubi Duše toužím? Jak to vypadá? Jak vím, že tohle je má Touha? Jak to poznám?"
Nacítím se...



Naciťuji se na radost živé a krásné Krajiny v mém životě a uvědomuji si, jak dříve nevědomě a nyní stále vědoměji vyhledávám tato místa ( znáte Vy lidé ve městech ), kde je kousek přírody a svěže a mé smysly se mohou otvírat a nasávat blízkost stromů a zeleně a má Duše spočívat ... Regenerujeme zde. Nyní to vím zcela jistě.





Kdo znáte park u Karlínského kostela, víte, jak velký park to je. Ostatním musí stačit můj pocit.
Bydlela jsem v Karlíně a pracuji zde v Acentru a o pauzách se chodím projít, někdy do parku. Teď park zavřeli a z Karlína je úplně jiná čtvrt. Najednou si tu nedám kafe a pádím rovnou domů - do Řevnic. Došlo mi proč - nedá se jít pod stromy, nechce se mi tu být ... Ten park dělá tuto část Karlína příjemnou, pohodovou ... pocit, že zde mohu relaxovat ..

Toto léto mi plně došlo, asi jsem se o malý kousek zvědoměla :-) že ano, je nám hezky v Přírodě, ale zapoměli jsme, my civilizovaní lidé, že potřebujeme Matku Přírodu, ne k regeneraci, ale k léčení a učení a regeneraci. Nemůžeme bez ní být!
Jen si představte (jen na malou chvíli), že by ve městě nebyl park! Nevydrželi bychom tam!
A tam, kde si to neuvědomují, je hodně psychicky (a fyzicky) nemocných bytostí :-(

Jsme na přírodě - moderně řečeno - fyzicky a psychicky závislí :-)

V přírodě je také uložen základní etický zákon dobra - přirozeného sociálního cítění  a harmonie - účelnosti všech částí Celku. To všechno můžeme vnímat, když se nacítíme...

Znáte to, stojíte pod rozkvetlým stromem a něco důležitého řešíte po telefonu - vůbec v tu chvíli nedokážeme cítit vůni rozkvetlého stromu a slyšet bzukot včel, vidět barvy květů a jejich opylené pestíky a tyčinky - nebo dokážeme - vnímat?

Matka Příroda je velkou učitelkou . Stačí ji pár dní pozorovat, pohybovat se v ní a začne nás učit. Co? Běžte za ní a zeptejte se jí..
Součástí Přírody a bytostí v ní jsme také MY LIDÉ - homo 2x sapiens. 
A tak tedy, když se sejdeme v Kruhu lidí, 
kteří jednají s lidským porozuměním 
(ve jménu vyšších principů  a přirozeného-smysluplného BYTÍ), 
pak se léčíme, učíme a regenerujeme navzájem - jako Příroda sama. Jsme její součástí..

Já jsem Kruh a léčím Tebe
Ty jsi Kruh a léčíš Mne
Spojme se v Celek jeden
Spojme nás v celek Jeden

Naciťuji se na lidi, ladím své vnímání, protože tady si nejvíce uvědomuji, ať vědomě či nevědomě, že potřebuji lidskou společnost, protože jsem člověk, potřebuji lidské příběhy a jejich zrcadlení, lidské úsměvy a doteky, lidské pohledy z očí do očí, lidskou Pravdu, abych si uvědomila tu svou. Abych mohla být Člověk ... 

A naciťuji se na sebe, protože jsem stejně důležitá jako ostatní, naciťuji se na sebe a mělo by mi být hezky - s Přírodou, s lidmi, sama se sebou, se svým Životem...a je? Je mi hezky? Je Vám hezky se sebou? Můžete být sami sebou?