Živá cesta Životem - blog indigové Arnoštky Berkany Berouskové

Jezdím sem a tam Řevnice - Praha, dojíždíme každý den - děti a já - a mám spoustu času na přemýšlení. Čas vzniknul , až když už jsem se nechtěla štvát pocitama nedostatku času .  Rozhodla jsem se , že tyto situace začnu vnímat jinak ... Zvenčí se nezměnilo nic, ale uvnitř jsem udělala jeden z mílových kroků v mém prožívání každodennosti .   Teď je vlak nebo tramvaj mou studovnou a kancelàří, a když je zpoždëní a jedu pozdě do práce, beru to jako dárek - nečekaný čas navíc :-) " Není důležité, KDY budu tam, ale KDO  jsem teď :-)"

 Živá cesta aneb putování od Duše k Duši                          Co se Vám vybaví, když se řekne živá cesta ......... C o dodat ... Pozoruji ... svým tempem hyperaktivní ženy. POZOROVÁNÍ je naše domácí medicína. Někdy pozoruji některé ze svých dětí pár dní a ono se uzdraví... Někdy nestíhám pozorovat a trvá mi několik dní, než si to uvědomím. Pozoruji lidi, děti a sebe - své vnitřní procesy, pocity a myšlenky, výrazy tváří...a něco nového ve mně vzniká ... Pohybuji se ... někdy se nechce :-) Ale tančím, tleskám, zpívám - hlavně v práci s dětmi a jejich rodiči, a chodím,  teď taky jezdím na kole (až teď , před padesátkou, vlastním kolo, jezdím na kole po Řevnicích na nádraží, nosím stále baŤoh s nástroji a kartami na výklad, otužuje mne to. Vrátila jsem se ke sprchování studenou vodou po ránu a kloktání olejem a vyrážím, ráno akc...