Rozporuplnost ...
Určitě taky znáte pocit rozporuplnosti ... někdy je to k zbláznění , jak je člověk rozporuplný.
Často se cítím smysluplná :-),
ale někdy úplně ztracená svou prázdnotou, tím nic v tom kousku kdesi ve mně, které jsem ještě schopna si uvědomit, ale jinak nic ...
pravděpodobně v tu chvíli vnímám své slabosti, a jejich nejzašší mez, neschopnost, která třímá na dně...
Ale - v těch světlých chvílích cítím, že jsem užitečná, přijímaná a k něčemu, mám tu svůj jasný smysl
v okolním soukolí, těší mne má aktivita, rozumím sama sobě, jsem se sebou ...
Ano, to je ono, když je nám mizerně, jsme v propadlišti stínů - tam, kde nám slábnou kolena a psychika se zmítá - nejsme se sebou, nejsme tam a pak je nám ouvej...
Udělat v tu chvíli sama sobě soucitnou náruč, často nepotřebujeme víc, než 5 min lásky
a Život zase svítí! ...
Udělat sama sobě soucitnou náruč, být TAM se sebou ... dnes jsem si lehla do trávy čelem k poli
a stromům a foukal vítr, za zády ulici a chodník naproti ... moc jsem to potřebovala, řekli jsme si ošklivé věci z hloubky a mně nebylo dobře, tak jsem bezmyšlenkovitě vzala psa a šla ven ... a tam jsem jen ležela a byla, na chvíli zády ke všemu, jen tak byla nosem v trávě pod stromem bez ničeho ...
a pak už jsem zase byla SE SEBOU a bylo mi hezky a sluníčko svítilo, větřík pofukoval, okolo pobíhala krásná vlčice Meda a VŠECHNO BYLO V MÍRU ...děkuji, že jsme tak stvořeni, v takové kráse a stálepřítomném Léčení !!! :-)
Často se cítím smysluplná :-),
ale někdy úplně ztracená svou prázdnotou, tím nic v tom kousku kdesi ve mně, které jsem ještě schopna si uvědomit, ale jinak nic ...
pravděpodobně v tu chvíli vnímám své slabosti, a jejich nejzašší mez, neschopnost, která třímá na dně...
Ale - v těch světlých chvílích cítím, že jsem užitečná, přijímaná a k něčemu, mám tu svůj jasný smysl
v okolním soukolí, těší mne má aktivita, rozumím sama sobě, jsem se sebou ...
Ano, to je ono, když je nám mizerně, jsme v propadlišti stínů - tam, kde nám slábnou kolena a psychika se zmítá - nejsme se sebou, nejsme tam a pak je nám ouvej...
Udělat v tu chvíli sama sobě soucitnou náruč, často nepotřebujeme víc, než 5 min lásky
a Život zase svítí! ...
Udělat sama sobě soucitnou náruč, být TAM se sebou ... dnes jsem si lehla do trávy čelem k poli
a stromům a foukal vítr, za zády ulici a chodník naproti ... moc jsem to potřebovala, řekli jsme si ošklivé věci z hloubky a mně nebylo dobře, tak jsem bezmyšlenkovitě vzala psa a šla ven ... a tam jsem jen ležela a byla, na chvíli zády ke všemu, jen tak byla nosem v trávě pod stromem bez ničeho ...
a pak už jsem zase byla SE SEBOU a bylo mi hezky a sluníčko svítilo, větřík pofukoval, okolo pobíhala krásná vlčice Meda a VŠECHNO BYLO V MÍRU ...děkuji, že jsme tak stvořeni, v takové kráse a stálepřítomném Léčení !!! :-)
Komentáře
Okomentovat
Těším se na Vaše sdílení vnitřních dialogů a vhledů :-)